Pražská zoo a její zákulisí

Myslím, že teď jsou dotazy návštěvníků na toto téma celkem časté, takže by se to mohlo leckomu hodit. Předpokládám, že do návštěvní knihy většina z nás příliš často neleze, takže to zkopíruju sem. :o)

K chovu tygrů v zoo (19. 11. 2009, Dana Procházková) Dobrý den, máme velmi rádi Vaši zoo a pravidelně ji navštěvujeme. Můj dnešní dotaz ale směřuje ke smutné události v jiné zoo. Těžko se ubránit emoci a i když chápu, že se jednalo o nešťastnou náhodu a vlastně přirozenou reakci ze strany lvů, bílé tygřice je mi velice líto. Zeptat bych se chtěla na to, kolik je vlastně evidováno jedinců bílých tygrů, zda se jedná u těchto zvířat o albinismus nebo speciální chov a jaká je pravděpodobnost,že se narodí „klasicky“ zbarveným rodičům bílé mládě? A naopak – jsou-li oba rodiče bílý, může být v jejich vrhu „žluté“ mládě nebo vůbec nemají tyto barevné geny? Děkuji za odpověď, přeji mnoho chovatelských úspěchů a těšíme se na další návštěvu u Vás.

Odpověď Pavla Brandla si přečtete, když si tenhle článek rozkliknete…

RNDr. Pavel Brandl, Ph.D. – kurátor savců, zoo Vzhledem k tomu, že naše zoo si v letošním roce vzala za úkol sledovat stav „bílých tygrů“ v Evropě, můžeme Vám poskytnout ucelenou odpověď. Jedná se o leucismus anebo částečný albinismus – barevnou odchylku, kdy je potlačena pouze část barevného pigmentu – zůstávají pruhy a oči jsou žlutě až modře zbarveny. Albínům by chyběl pigment úplně, v důsledku toho jim prokrvené oční pozadí způsobuje červenou barvu očí. Pro detailnější vysvětlení genetiky mutantních domestikovaných tygrů (existuje nejméně jedenáct barevných mutací! – začíná to trochu připomínat chov barevných andulek) doporučuji navštívit webový odkaz:  www.messybeas­t.com/…genetic­s.htm

Celkem je v Evropě v registrovaných zoo bílých tygrů přes šedesát, dalších potenciálních nositelů bílého genu přes padesát (celkem nejméně 123 zvířat registrovaných v EAZA – Evropská asociace zoo a akvárií). Další desítky (stovky?) jsou v chovu soukromníků. Podobná situace je v USA. Vzhledem k tomu, že jde o uměle vyšlechtěné domácí plemeno (nemá nic společného s bílými tygry indickými, kteří jsou v chovu pouze v indických zoo a výjimečně se objeví v populaci tygrů indických v přírodě), které vzniklo křížením několika (pod)druhů tygrů, nemá žádnou ochranářskou hodnotu. Americká asociace zoologických zahrad již zakázala rozmnožování těchto „bílých“ tygrů a jejich cílem je během 20 let tuto hříčku chovatelství ze zoo v severní Americe zcela odstranit – cca 140 bílých tygrů zde totiž bohužel zabírá místo pro skutečně ohrožené (pod)druhy – tygra sumaterského, ussurijského a malajského, pro které jsou další chovné kapacity v zoo nezbytným předpokladem jejich přežití. Evropská asociace svůj přístup teprve hledá, ale je velmi pravděpodobné, že se budeme chovy bílých tygrů snažit postupně omezit, v ideálním případě zcela zrušit. Současný chov „bílých“ tygrů je jen marketingový tah, neboť bílý tygr není z hlediska ochrany přírody o nic hodnotnější než normálně zbarvený jedinec – je to stejné jako s blonďáky a brunety v lidské populaci. Chovatelskou strategií, která by byla smysluplná z hlediska záchrany ohrožených druhů (a ta je spolu s edukativní činností a výzkumem základní podstatou zoologických zahrad) a zároveň by umožnila v zoo vystavovat bílé tygry, by byla spolupráce s indickými zoo a založení chovů skutečných indických tygrů v Evropě – ovšem v rámci chovu, ve kterém by se vyskytovaly obě barevné formy – bílá i normální. Indická strana však není podobnému programu nakloněna.